K přípravě kávy neodmyslitelně patří i dvě často kontroverzní témata – bezkofeinová a rozpustná káva. V tomto tematickém okruhu se zaměříme na jejich výrobu i možnosti přípravy.

Bezkofeinová káva

Je mnoho důvodů, proč někteří lidé preferují kávu bez kofeinu. Bohužel stále existuje zažité dogma, že káva bez kofeinu nemá šanci se chuťově té s kofeinem vyrovnat.

Upražená zrnka kávy.

Tento argument jistě nejde vyvrátit, jelikož procesem odstraňujícím kofein se chuť kávy vždy určitým způsobem promění.
Na druhou stranu lze v posledních letech zaznamenat velký pokrok právě na poli těchto procesů. Moderní šetrné procesy jsou nejen ekologické, ale mají i nižší vliv na výslednou degradaci chutě kávy.

Tradiční proces odstranění kofeinu

Tradiční proces pochází z počátku minulého století z Německa.
V roce 1906 ho patentoval Ludwig Roselius.

Proces spočíval v napařování nepražených zrn různými kyselinami a zásadami a zbavení se kofeinu za pomocí benzenu.
Tento proces se rozšířil po celém světě a několik desetiletí se nezměnil.
Ke změně došlo, až když se benzen začal vnímat jako karcinogen a byl nahrazen Dichlormethanem nebo Ethyl-acetátem. Těmi se káva postupně napařuje a promývá nejméně 8x, aby splnila legislativní požadavky – v USA je to odstranění 97 % kofeinu, v Evropě 99,9 %.

Ludwig Roselius.
Švýcarská metoda odstranění kofeinu

Další velmi rozšířený způsob zbavení kávy kofeinu je tzv. Švýcarská metoda.

První zmínky o tomto procesu pocházejí již z roku 1933 ze Švýcarska, ale první průmyslové využití přišlo až v roce 1988 díky kanadské společnosti The Swiss Water Decaffeinated Coffee Company of Burnaby.
K odstranění kofeinu se používá extrakt ze zelené kávy. Tento extrakt obsahuje všechny rozpustné látky neupražené kávy, kromě kofeinu. Postup výroby je vcelku jednoduchý – zelená káva se nejprve nechá namočit v horké vodě, do které se dostanou všechny rozpustné látky. Tato voda se následně prohání skrz speciální uhlíkové filtry, které ji zbavují kofeinu. Do tohoto extraktu se následně uloží nová zelená zrna a gradient tlaku způsobí migraci molekul kofeinu z nových zrn do extraktu.
Jelikož už extrakt všechny ostatní látky obsahuje, migruje pouze kofein. Extrakt, který po tomto procesu už opět obsahuje kofein, je opět přefiltrován, aby se ho zbavil a celý proces se takto opakuje, dokud není v zrnech kýžené minimální množství kofeinu.
Tento proces trvá kontinuálně až 10 hodin.

Příprava

Příprava bezkofeinové kávy v kavárně může být složitá, jelikož k ní nelze využít hlavní espresso mlýnek, ve kterém je káva s kofeinem. Nabízí se tak několik možností, jak kávu bez kofeinu hostům nabídnout.

Ilustrační fotografie sušení mrazem.

První možností jsou pody, ve kterých se nachází předemletá káva bez kofeinu. Tento pod se vloží do páky a následně se káva připravuje stejně, jako kdyby v páce byla čerstvě namletá káva.

Pod s bezkofeinovou kávou.

Ideální možností je mít druhý mlýnek, ve kterém se mele pouze bezkofeinová káva.

Upražená káva.
Upražená káva v mlýnku.
Rozpustná káva
Tematická fotografie – rozpustná káva na lžičce při vyndávání z dózy.

Velkým tématem je samozřejmě také globálně populární rozpustná káva. Její největší předností je snadnost a rychlost přípravy. Kávu stačí zalít horkou vodou a promíchat, aby se rozpustila.

Výroba rozpustné kávy

Zajímavá je samozřejmě i výroba takové kávy. První zmínky o rozpustné kávě pochází už z 18. století, kdy si její výrobu patentovali Britové. Nepodařilo se jim ale uvést ji na trh a dveře tak zůstaly otevřené pro japonského vědce Dr. Sartori Kato, který jako první dokázal zajistit stabilní výrobu rozpustné kávy.

Velkovýroba začala až ve Spojených státech amerických, kdy ji v roce 1909 odstartoval George Constant Louis Washington. Svůj největší boom zažila v průběhu první světové války, během které byla Georgova rozpustná káva výbavou každého amerického vojáka.
Na tento úspěch navázala po válce společnost Nestlé ve spolupráci s brazilskými producenty. V roce 1938 začali prodávat instantní kávu pod značkou Nescafe, jejímž hlavním odběratelem byla americká armáda.
Společnost Nestlé zároveň přinesla celou řadu inovací v postupu výroby instantní kávy, díky čemuž se o poznání zvedla i její chuťová úroveň. Instantní káva tak rostla na popularitě i mimo armádní řady.

Mezi základní metody výroby rozpustné kávy patří – sušení sprejovánímsušení mrazem (lyofilizace).

V obou případech začíná postup výroby výběrem správné kávy, případně smícháním několika druhů.

Pro rozpustnou kávu se v drtivé většině používá komoditní káva nejnižší kvality. Tato káva se následně namele a umístí do extrakčních buněk, ve kterých se pomocí horké vody a tlaku vytvoří velmi silný kávový extrakt. Tento koncentrát se v dalším kroku musí zbavit i toho zbytku vody, který obsahuje – musí se vysušit.

HORKÝ VZDUCH
KÁVOVÝ KONCENTRÁT
ATOMIZÉR
SUŠÍCÍ KOMORA
CYKLON
SUŠINA
DVEŘE LYOFILIZÁTORU
SUŠÍCÍ KOMORA
POLICOVÝ SYSTÉM
ZMRAŽENÝ KONCENTRÁT
OHŘEVNÝ SYSTÉM
MRAZICÍ SYSTÉM
NAPOJENÍ VÝVĚVY
sušení sprejováním

Tradiční a nejrozšířenější metodou sušení je tzv. horkovzdušné sprejování.

Kávový koncentrát se rozprašuje na stěny vysoké válcové nádoby, kde kapičky rychle vyschnou díky cirkulaci velmi horkého vzduchu. Na dně válce pak zůstává pouze prášek rozpustné kávy.

Tematická fotografie – rozpustná káva.
Tematická fotografie – manufaktura na rozpustnou kávu.
Veškerá díla a jiné předměty ochrany chráněné autorskými a souvisejícími právy, která jsou součástí portálu www.cestakavy.cz, jsou opatřena licencí Creative Commons 4.0 BY-NC-SA (viz https://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/legalcode.cs).
Cesta kávy: Tvorba digitálního vzdělávacího nástroje ve společnosti NORDBEANS s.r.o./ CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012421 - Digitální vzdělávací nástroj, který inovativním způsobem představuje průřezové téma kávy v návaznosti na RVP podporující inovaci výuky na středních a středních odborných školách v ČR.