Neustálý vývoj odvětví výběrové kávy je znát na každé pozici dodavatelského řetězce – od jejího začátku při pěstování, během jejího zpracování, následného pražení a nakonec u baristy, který má za úkol práci všech, kterým káva prošla rukama, zúročit a přetvořit ji v ten nejlepší možný šálek kávy. Na všech těchto pozicích se denně přichází s novými postupy, které umožňují posouvat a redefinovat představy o tom, jak by měla káva vypadat a chutnat.
Nejzásadnější inovace se však dějí ještě v pěstitelských zemích během zpracování. Právě tam se mnoho farmářů inspiruje kolegy vinaři a přejímá jejich techniky a postupy. Nejčastěji skloňovaným pojmem je tak fermentace - právě kolem tohoto procesu, který má za úkol přenos chuťové informace z třešně do zrnka, se většina experimentů točí.
Alternativní metody tedy spočívají ve zintenzivnění samotného procesu tak, aby zrnko nasálo ze své třešně co možná nejvíce chuťových informací. Všechny tyto metody jsou zároveň velmi výhodné pro farmáře, jelikož se díky nim často podstatně zvedá bodové ohodnocení kávy a tím pádem i její cena. Ta narůstá i tím, že se kávy uvádí na trh ve velmi omezeném množství, obvykle limitovaném na desítky kilogramů.
Někteří farmáři tvrdí, že pokud kávu zpracují takovouto metodou, může to vyústit až v osmi-bodový nárůst v bodovém ohodnocení Asociace výběrové kávy. Ale i zde platí, že za úspěchem stojí vědomosti a zkušenosti. Stejně jako dokáže speciální fermentace kávě osm bodů přidat, dokáže jí je i ubrat. To především v případě, kdy se do kávy začne dostávat fermentací tvořený alkohol, který ji zcela znehodnotí.
Ze všeho nejdůležitější je tedy mít neustále na paměti, že tyto metody mají kávu pouze podpořit a pomoci vyniknout přirozenému charakteru, který získala z prostředí, ve kterém rostla. Cílem by tedy nemělo být charakter kávy, reflektující farmářské řemeslo a terroir, zakrýt chutí zpracování a fermentace.
Nejčastější zástupce těchto alternativních metod zpracování představují anaerobní fermentace a karbonická macerace. Obecné oblibě se těší primárně ze dvou důvodů.
Prvním jsou samozřejmě chuťové kvality, které kávám dodávají; čehož se dosáhne uzavřením kávy do anaerobního prostředí. Původní teze totiž byla taková, že pokud káva fermentuje v otevřeném prostředí, přichází během procesu o mnoho látek, které utečou do ovzduší. Díky uzavření do tanků, ze kterých se vytlačí vzduch, se káva dostane pod tlak a veškeré aromatické látky, které by jinak unikly, se udrží uvnitř tohoto tanku zrnko tak může “nasát” mnohem více chuťových informací.
Druhým důvodem je pak možnost řídit a kontrolovat celý průběh fermentace. To je zásadní rozdíl v porovnání například s etiopskými kávami, které jsou zpracovávané tradiční naturální metodou, u které je celý průběh fermentace značně náhodný.
Podstatou obou experimentálních metod je tedy kontrola. Ale jak jí farmář docílí? V obou případech bude fermentace probíhat v hermeticky uzavřeném prostoru - tím budou nejčastěji nerezové tanky se zpětným ventilem, který umožní kyslíku cestu ven, ovšem zamezí cestu dovnitř. Tyto tanky jsou napojené na mnoho sond měřících teplotu, tlak a další proměnné, které ovlivňují výsledek fermentace. Zároveň by se měly nacházet ve vnitřních prostorách tak, aby byla zajištěna stabilní teplota. Díky tomu pak může farmář proces nejen kontrolovat a replikovat, ale hlavně modifikovat s jasným výsledkem.
U obou metod zároveň stále rozlišujeme, v jaké formě se káva uzavře do tanku a to pomocí již známých základních metod zpracování - naturální, promytá a honey. Hlavní rozdíl je především mezi promytou a naturální, jelikož se celý proces díky pevnějšímu obalu v podobě slupky třešní může protáhnout až na několik dní, během kterých tlak třešně postupně rozloží na mošt, ve kterém zrnka macerují a společně fermentují.
Alternativní metody zpracování proslavil v kávovém odvětví Sasa Sestic, když s kávou zpracovanou touto metodou zvítězil na světovém baristickém šampionátu. Tato metoda ale nebyla žádnou novinkou. Její historické kořeny lze najít ve vinařském průmyslu už okolo roku 1872. Nejvíce tuto metodu proslavila vinařství ve francouzském regionu Beaujolais, pro která se stala typickou.
Hrozny se před moštováním uzavřou do nerezových tanků, které se následně napustí oxidem uhličitým. Oxid uhličitý proniká slupkami hroznů a podporuje fermentaci na nitro-buněčné úrovni. Hrozny se následně vymoštují a dále probíhá tradiční fermentace s dopomocí kvasinek ze slupky. Výsledkem je jiskrné víno, s výraznou ovocnou chutí a nízkým projevem taninů.
Podobný výsledek má proces i u kávových třešní, kterým dopomáhá k ovocnější chuti, bohatšímu aromatu a jasněji rozeznatelným deskriptorům. Na druhou stranu se ale také může proměnit v katastrofu. Fermentace totiž může velmi snadno dojít do fáze, kdy chuť kávy nadobro změní a zcela zastře její původní charakter vycházející z poctivé práce farmáře, místa původu a kvality dané odrůdy. Kromě spousty znalostí proces vyžaduje i nadstandardní technické vybavení, které bývá pro farmáře často drahé. Proto se kávy na trhu objevují pouze v omezeném množství.
Všechny tyto aspekty se následně projevují na cenách těchto káv, které se objevují v aukčních soutěžích nebo na soutěžních pódiích. Když se totiž kávu podaří tímto způsobem správně zpracovat, jedná se o jedinečný zážitek.
Po anaerobní fermentaci i karbonické maceraci následuje tradiční sušení na afrických postelích nebo betonových patios.
Třešně se nejčastěji suší na dvou místech - Patios a Afrických postelích.
Patios
je rozsáhlá betonová plocha, kam farmář vysype své třešně a následně mezi nimi zhruba každých 30 minut chodí a obrací je, aby zamezil vzniku plísní.
Africká postel
je konstrukce sestavená z dřevěných kůlů, mezi kterými je natažena síťovina. Ta umožňuje rovnoměrný přísun vzduchu ze všech stran. Díky tomu se snižují intervaly obracení, ale třešním se i tak musí věnovat vysoká míra pozornosti, aby se předešlo plísním.
Patios
je rozsáhlá betonová plocha, kam farmář vysype své třešně a následně mezi nimi zhruba každých 30 minut chodí a obrací je, aby zamezil vzniku plísní.
Africká postel
je konstrukce sestavená z dřevěných kůlů, mezi kterými je natažena síťovina. Ta umožňuje rovnoměrný přísun vzduchu ze všech stran. Díky tomu se snižují intervaly obracení, ale třešním se i tak musí věnovat vysoká míra pozornosti, aby se předešlo plísním.
Výše popsanými experimenty to rozhodně nekončí.
Jeden z největších světových odborníků na zpracování kávy, Rodolfo Rufatti Batlle z El Salvadoru, posouvá pomyslné hranice představivosti každou sezonou ještě dál.
V rámci své společnosti Productor.coffee tráví velkou část roku cestováním po El Salvadoru, Kolumbii a zbytku světa, kde pomáhá právě se zpracováním káv - ať už metodami tradičními či experimentálními.
Zbytek roku pak tráví doma na Fince El Salvador - farmě, kterou zdědil po svém otci a na které si vyhradil speciální prostor pro své experimenty. Jeho cílem je zintenzivnit proces fermentace a přenést tak do zrna více chuťové informace z terroir farmy a charakteru odrůd.
V sezoně 2019 představil Rodolfo světu zajímavý experiment, při kterém se rozhodl využít potenciálu zpracování metodou honey a zkombinovat ho s nálevem černého a zeleného čaje modifikovaného kulturou Kombuchy ( to je symbiotická kolonie bakterií a kvasinek, nazývaná též zkratkou SCOBY).
Třešně nejprve zbavil slupky v loupačce a následně je na týden naložil do nálevu z kombuchy. V praxi potřebuje kombucha k přežití mnoho cukrů a tříslovin, kdy kávová dužina poskytuje oboje v dostatečném množství. Mikroorganismy kombuchy tuto dužinu kávových třešní nejprve zkonzumují, poté jsou zrnka vystavena procesu fermentace a následně už je káva pouze usušena tradičním způsobem na afrických postelích.
Výsledkem je káva, která se, v porovnání s klasicky zpracovanou metodou honey z Finky El Salvador, vymyká plnější a jasnější chutí a vyšší aciditou.