Komoditní káva nejnižší kvality se převáží ve velkých nakládkách bez zabalení do pytlů. Tím se samozřejmě snižují náklady na balení a čas s tím spojený, ovšem na kvalitu kávy může mít tento způsob přepravy markantní dopad. Káva cestuje ze závodu v zemi původu až do pražírny v silech.

Rizik spojených s dopravou a skladováním kávy je mnohem více.

Prvním rizikem je samozřejmě ztráta na kvalitě kávy ještě v zemi původu.
Importér, nebo pražírna, si vybírají na základě vzorku, který se zasílá před vyplutím (dále PSS – pre shipment sample). Tento vzorek ale nemusí reflektovat skutečnou kvalitu kávy, která z přístavu vypluje.
Během třídění v suchém závodě například nemusí být tak pečlivě vytříděna od defektních zrn, jako zaslaný vzorek. Je proto důležité, aby si kupující pečlivě zaznamenal hodnoty PSS, jako je vlhkost, počet defektů a senzorické vlastnosti, jelikož v případě rozdílu v kvalitě má kupující strana dle standardů EU 28 dní na to, aby dokázala, že se jedná o kávu odlišné kvality.

Dále může vzniknout problém při balení a skládání. Dříve bylo běžnou praxí k překládání pytlů používat závěsné háky. V případě výběrové kávy ale takový hák proděraví nejen jutový pytel, ale i vnitřní GrainPro pytel, který následně neplní svou funkci.
Poškození pytle může samozřejmě nastat v jakékoliv fázi balení a přemisťování.

Samozřejmostí je pak čistota a celková hygiena při skladování a zacházení se zelenou kávou.

Posledním rizikem, které v zemi původu může nastat, je pomíchání káv. Ačkoliv je káva vždy důkladně označena nejen názvem, ale i specifickým kódem, stále hrozí, že si jednotlivé kávy někdo splete.
Je nutné si uvědomit, že výběrová káva nezřídka míří ze stejných skladů, jako káva komoditní. Zatímco v případě komoditní kávy jeden kód označuje kávu, kterou lze naplnit několik kontejnerů, v případě výběrové kávy je to často i jen jedna paleta. Když pak do kontejneru namísto jedné kávy míří patnáct různých druhů, může se stát, že dojde k záměně.

V rámci samotné přepravy na lodi už je to spíše souboj s časem. Káva v průběhu času ztrácí na své kvalitě, což znamená, že je cílem ji z farmy do pražírny dostat v co nejkratším časovém horizontu.
Lodní doprava bývá většinou přesná, jelikož je na ní závislý celý svět. Ovšem i v tomto případě může dojít k výpadku. O tom se celý svět přesvědčil v roce 2021, kdy se loď Ever Given zasekla v Suezském průplavu. Tato událost na několik dnů uzavřela jeden z nejklíčovějších dopravních uzlů světa a na několik měsíců ochromila systém lodní dopravy.
Největší problém přišel až posléze, kdy lodě začaly postupně připlouvat do přístavů, které je nebyly schopné v takovém tempu vykládat. I taková událost má značný dopad na kávový průmysl, jelikož se na mnohých lodích, mířících v té době do Evropy, nacházely kontejnery s kávami z čerstvé sklizně.
Druhý problém, který tento výpadek způsobil, spočíval v tom, že některé společnosti své lodě nouzově zastavily v nejbližších přístavech, kde také nechaly vyložit náklad. V takovém případě káva leží v neznámém skladě, kde nemusí být zajištěné ideální podmínky pro skladování a navíc se nemusí dostat zpět na loď. Určité náklady mají vyšší prioritu, a káva tak musí čekat v přístavu, než se vejde na jinou loď.

Po příjezdu do přístavu se kontejner vyloží a káva se na paletách umístí do skladu. Odebere se z ní vzorek, který putuje importní společnosti, nebo pražírně, aby se překontrolovalo, zdali káva oproti PSS neztratila na kvalitě. Zároveň je nutné zajistit pro kávu ideální skladovací podmínky.

Jistě si už dovedete představit, že lodní doprava musí fungovat přesněji než švýcarské hodinky. Z tohoto důvodu vznikl roku 1936 v Paříži soubor ustanovení a mezinárodních pravidel definující nejběžněji používané obchodní doložky v zahraničním obchodě – INCOTERMS (International Commercial Terms). Cílem tohoto souboru byla unifikace pravidel jednotlivých zemí za účelem usnadnění rozvoje globálního obchodu. V roce 2020 vešla v platnost již devátá verze tohoto souboru reflektující aktuální požadavky.

Jednotlivá pravidla se zabývají vztahy vyplývajícími z kupní smlouvy, a povinnostmi při celním odbavení, balení zboží, či přebírání zásilky. Úlohu INCOTERMS použitých v konkrétní kupní smlouvě lze tedy ve vztahu k přepravní smlouvě charakterizovat jako návod na postup pro stranu povinnou přepravu obstarat. V principu tak tyto podmínky definují, v jaké fázi přebírá kupující odpovědnost za přepravované zboží, a kdo platí náklady s dopravou spojené.