Tréninkové kavárny spadají do systému sociálních služeb a jsou určeny pro osoby se zdravotním postižením nebo jinak dlouhodobě znevýhodněné osoby na trhu práce. Jedná se tedy o sociální program, který je zaměřen na zlepšení sociálních a pracovních dovedností, a zároveň se snaží o takovou podporu, aby jedinec se zdravotním znevýhodněním či postižením mohl pracovat na otevřeném trhu práce.
Cílovou skupinou této pracovní rehabilitace jsou nejčastěji lidé s duševním onemocněním a osoby s mentálním postižením, ale existují také tréninkové kavárny zaměřené na osoby s tělesným postižením, drogově abstinující či zrakově postižené.
Historie tréninkových kaváren:
První tréninkovou kavárnu u nás založilo občanské sdružení Green Doors jako nestátní nezisková organizace. Jejím cílem je pracovní a sociální rehabilitace lidí se schizofrenií. Kavárna CAFÉ NA PŮL CESTY vznikla v roce 1997 v Praze. Sdružení založilo ještě tréninkovou kavárnu KLUB V. KOLONA v roce 1999 a KLUB JELENÍ v roce 2000 (dnes přetransformovaná na restauraci Mlsná Kavka). Poté začaly vznikat tréninkové kavárny i v dalších městech - v Ostravě otevřen v roce 2003 Klub Kafé, v Brně v roce 2005 Café Práh. Obě kavárny jsou zaměřené na pomoc lidem s duševním onemocněním. Nejvíce tréninkových kaváren vzniklo mezi lety 2007–2009, kdy začalo fungovat dalších 14 provozoven v různých městech České republiky.
Dalším významným projektem se stala Kavárna POTMĚ. Jedná se o unikátní projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu, který byl poprvé představen na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2006. Od té doby projekt funguje každý rok, kdy je kavárna otevřena na několik málo dní v roce v Praze a dalších českých a moravských městech. Jak název kavárny naznačuje, celé prostředí je zahaleno do tmy a obsluhují tam nevidomí číšníci. Cílem projektu je přiblížit vidícím lidem život nevidomých, a to prostřednictvím opravdového prožitku. Lidé si tak mohou vyzkoušet, že naučit se žít ve tmě je těžké, ne však nemožné.
Role práce v socializaci jedince:
Práce hraje v životě člověka nezastupitelnou roli. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, kromě materiálního zabezpečení mu také poskytuje možnost seberealizace a společenské užitečnosti, uspokojuje člověku potřeby ctižádosti, sebeuplatnění. V moderní společnosti je práce důležitá také pro udržení sebeúcty, má vliv na psychologický stav jedince a jeho každodenní cyklus činností. Většina lidí nevnímá svoji práci jako životní nutnost, se kterou se musí smířit, ale pracuje s jistou samozřejmostí, která přináší radost a uspokojení. „Nedobrovolné vyřazení práce ze života člověka má prokazatelné negativní sociální, psychologické i zdravotní důsledky. Octne-li se člověk dlouhodobě bez práce, ztratí nejsilnější pojítko s realitou, zmocní se ho nejistota a strach z budoucnosti, později i pochybnosti o vlastních schopnostech.“ (BUCHTOVÁ B., 2002, str. 76).
Pro člověka s duševním onemocněním (a dalšími handicapy) je možnost pracovat o to cennější, protože duševní onemocnění často vede k izolaci. Pracovní prostředí je jedno z významných míst, kde má člověk možnost přirozeně navazovat a udržovat sociální kontakty. Integrace lidí s duševním onemocněním do pracovního procesu je užitečná pro celou společnost, protože snižuje počet těch, kteří jsou na společnosti finančně závislí.
Faktory, které se uplatňují při vlivu práce na člověka:
* Peníze – pro mnoho lidí představuje práce hlavní zdroj příjmu. Při ztrátě zaměstnání tak přicházejí veliké obavy, jak si s touto situací poradit.
* Míra aktivity – práce poskytuje lidem možnost uplatnit své znalosti a schopnosti a další si osvojit. I práce stereotypní poskytuje usměrnění a odčerpání tělesné a duševní energie jedince. Člověk bez zaměstnání často nemá možnost své schopnosti a znalosti někde uplatnit.
* Změna – práce umožňuje člověku změnit prostředí, ve kterém se nachází. To znamená, že docházením do práce člověk poznává nové prostředí, odlišné od toho domácího.
* Strukturovaný čas – u lidí, kteří pracují na plný úvazek, se struktura dne většinou řídí podle pracovní doby. Na jednu stranu to představuje pro člověka určitou zátěž, na druhou stranu to dává celému dni řád a režim. Lidé, kteří nemají zaměstnání, se často musejí potýkat s nudou a s odlišným vnímáním času, což může vést k apatii.
* Sociální kontakty – práce člověku přináší i možnosti najít si nové přátele, kamarády, známé, partnery a jiné kontakty a zároveň příležitosti podílet se na společných akcích, zábavě, apod. Pokud člověk o práci přijde, často dojde ke zmenšení okruhu potenciálních přátel a známých.
* Osobní identita – práce poskytuje člověku pocit pevné sociální identity. (GIDDENS 1999) Například lidé s duševním onemocněním často velmi obtížně nacházejí uplatnění na otevřeném trhu práce. Obtíže v pracovní oblasti mohou vyústit v částečnou, či úplnou ztrátu schopnosti pracovat. Někdy je tato ztráta trvalá, někdy dočasná. To ovlivňuje řada faktorů. Šanci najít si a udržet práci pro člověka s duševním onemocněním zvyšuje předchozí úspěšná pracovní adaptace. Prognóza pracovní úspěšnosti handicapovaných je v rozvojových zemích příznivější než v průmyslově vyspělých, kde je v pracovní oblasti větší orientace na výkon. Pro mnohé klienty jsou největšími obtížemi dlouhodobé poruchy kognitivních funkcí, pozornosti, emocí, dále jsou to poruchy v sebeprožívání a poruchy vztahování se k lidem. (MATUŠKA 2005) Zdravotní handicap často člověka vyřadí na delší dobu (někdy i několik let) z pracovního procesu. Dlouhá doba bez zaměstnání způsobuje i ztrátu některých sociálních dovedností (problémy v komunikaci, snížené sebevědomí, snížená fyzická zdatnost, obavy z neúspěchu v novém zaměstnání, problémy s pravidelným denním režimem).
Popularita tréninkových kaváren.
Tréninkové kavárny prodělávají v poslední době veliký boom. Za popularitou kaváren spadajících do kategorie sociálních podniků je to, že česká společnost bohatne, ráda chodí do restaurací a kaváren a má tendenci podporovat neziskovou sféru i konkrétního člověka. Právě tréninková kavárna představuje otevřené prostředí, kde proudí množství různých lidí, a dochází tak k běžnému setkávání lidí s postižením a intaktní populace, narozdíl od izolovaného prostředí chráněných dílen. Kavárna jako zařízení umožňuje tedy přirozený integrační prostor s moderní a lákavou pracovní příležitostí. Pro hosty kavárny je důležité, aby se v tomto prostředí cítili dobře a příjemně, a měli tak důvod se do kavárny vracet. Jak tuto atmosféru navodit, je již na organizaci každé kavárny, aby své hosty dokázala zaujmout, a nevraceli se do kaváren tohoto typu jen z jakési solidarity.
Zřizovateli tréninkových kaváren jsou převážně neziskové organizace. Nejpočetněji jsou zastoupené spolky a jejich pobočky označované jako zapsané ústavy (z.ú.), ale mezi zřizovateli najdeme i církve, obce, sociální ústavy, a v poslední době i konkrétní fyzické osoby, které zakládají jednotlivé sociální podniky.
Sociální podnikání.
Jedná se o aktivity podnikatelského subjektu, které pozitivně ovlivňují své společenské okolí nebo životní prostředí. Svým účelem vychází z hlavního poslání nestátní neziskové organizace, a to: zvýšení veřejného prospěchu. Prostřednictvím sociálního podnikání jsou na pracovní trh začlenění sociálně, zdravotně či kulturně znevýhodněné osoby.
Sociální podnik je subjektem sociálního podnikání. Vzniká za účasti fyzické, nebo právnické osoby, které splňují stanovené požadavky. V základních dokumentech sociálního podniku je uveden veřejně prospěšný cíl, jenž by měl být naplněn v rámci fungování subjektu. Tento cíl je označován jako tzv. trojí prospěch, neboť má pozitivní dopady na sféru sociální, ekonomickou i enviromentální.
PRAHA
ČESKÁ REPUBLIKA