Created by potrace 1.16, written by Peter Selinger 2001-2019

Produkce kávy má v Asii nesmírně bohatou historii. Kávovník se z Etiopie rozšířil do celého světa právě skrze asijské země. Nejprve byl dovezen do Jemenu, kde se začal poprvé cíleně pěstovat, načež byly sazenice propašovány do Indie, odkud dále mířily do Indonésie, na ostrov Réunion a postupně i do zbytku dnešních pěstitelských zemí.

V dnešní době se do desítky nejvýznamnějších producentských zemí světa řadí hned tři země z Asie. Konkrétně se jedná o Vietnam, Indonésii a Indii. Většinu produkce ve všech těchto zemích tvoří levná robusta, která se pěstuje intenzivním způsobem pro zaplnění komoditního trhu.
Skutečně zajímavá je ale historická role a způsob pěstování kávy v Jemenu.

Jemen
Created by potrace 1.16, written by Peter Selinger 2001-2019
Významné pěstitelské regiony
Hlavní město
San'á
Rozloha
527 970 km²
Počet obyvatel
29 579 246
Sklizeň
Říjen – Prosinec
Typické odrůdy
Původní odrůdy
POŘADÍ V ŽEBŘÍČKU SVĚTOVÝCH PRODUCENTŮ: 35

Ve spojení s kávou se Vám zřejmě vybaví země jako Brazílie, Kolumbie, Indie, Vietnam, či Etiopie, Jemen by mezi tyto země řadil skutečně málokdo. To i přesto, že z historického hlediska je jeho role ze všech zmíněných zemí nejzásadnější.
Na pomyslném vrcholu jemenské kávové produkce okolo roku 1700 obhospodařovalo tamní farmy přes 1,5 milionu farmářů, kteří svou úrodu na mulách vozili do nejbližšího města, odkud pokračovala “velbloudím vlakem” do přístavu Al-Mokha a z něj rovnou do zbytku světa. Od té doby se ale situace značně proměnila.

Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii. Svou rozlohou připomíná například Francii či Španělsko. Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě. Z jihu jej omývají vody Arabského moře, z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře.
Celkový počet obyvatel dosahuje k 30 milionům, ovšem produkci kávy se dnes věnuje jenom 100 000 z nich. Její vývoz tak představuje pouze 0,3 % celkového jemenského exportu.
Navzdory tomu ale Jemen patří k nejvýznamnějším pěstitelským zemím světa. Pokud totiž historické kořeny kávy hledáme v etiopském regionu Kaffa, kde byl kávovník objeven, pak Jemen můžeme považovat za historický kmen, ze kterého se káva rozvětvila do zbytku světa.

Celý příběh odstartoval jemenský sufí Imam Muhammad Ibn Said Al Dhabhani, jenž je první osobou v historii, kterou si s kávou můžeme spojit. Imam se živil přepravou surovin z Etiopie do Jemenu a shodou náhod se okolo roku 1450 na jeho loď dostala i káva. Ovšem ne tak, jak ji známe dnes. V té době totiž byla káva v Etiopii známa pouze ve formě nápoje zvaného BUNA (odvar ze sušených kávových třešní - dnes mu říkáme Cascara). Po Imamově návratu do jemenského přístavu Al-Mokha to pochopitelně netrvalo dlouho a Buna se pro své stimulující účinky začala těšit značné oblibě i na druhém břehu průlivu Bab-al-Mandab. Především tedy mezi ostatními přívrženci Súfismu, kterým pomáhala udržet pozornost během dlouhých nočních modliteb. Svému “magickému nápoji” začali přezdívat Qahwa a postupem času v něm sušené třešně nahradili rozdrcenými praženými zrnky, z čehož vzešla Qahwa, kterou známe dnes.

Súfisté ji během svých cest rozšířili dále na sever do Mekky, Džiddy, Medíny a Káhiry, kde také začaly vznikat první kavárny. V důsledku toho samozřejmě rapidně narostla poptávka, což vedlo k vytvoření důmyslné stezky, kterou káva od roku 1497 putovala.
Nejprve ji dopravila mula z etiopského venkova do přístavu v Zeile (hranice Somálska s Džibutskem), kde se přeložila na nákladní loď převážející koření z Indie a pokračovala přes Rudé moře skrz přístav Al-Mokha až k Suezskému zálivu.
Tam byla vyložena na velbloudy, na nichž doputovala nejprve do egyptské Káhiry a následně Alexandrie, která leží u Středozemního moře. Tam evropští obchodníci, jako například Nizozemská východoindická společnost, kávu přeložili na dřevěné lodě a začali ji dopravovat na evropský trh pod názvem Moka.

Dalších 40 let zůstala zdrojem kávy Etiopie, ale kombinace častých konfliktů na jejím území a stále rostoucí poptávky vedla k přesunutí produkce do Jemenu. Na vysočině mezi pobřežím Tihama a hlavním městem Sana’a tedy v roce 1548 vznikly úplně první kávové farmy. Ty dodnes bez zaváhání poznáte na první pohled – vzhledem k nízkému úhrnu srážek se totiž káva pěstuje na unikátních terasovitých zahradách vytesaných do skal. Tehdejší vládci z dynastie Qasimi navíc získali kontrolu i nad přístavem v Zeile, aby zamezili vývozu kávy z Etiopie a Jemen se skutečně proměnil v zemi vládnoucí kávovému světu.
Svého bohatství si vážili natolik, že zakázali kávu vyvážet v její surové podobě. Před naloděním ji raději upražili, nebo uvařili, aby Evropanům zabránili v zasazení této mocné plodiny. Tento systém jim udržel monopol až do roku 1720, kdy dosáhli pomyslného vrcholu.
V té době terasovité zahrady obhospodařovalo 1,5 milionu farmářů, kteří ročně vyprodukovali 12 000 - 15 000 tun kávy, což bez obtíží pokrylo tehdejší světovou poptávku (v roce 2018 se na světě vyprodukovalo 1  347 120 tun kávy).

Evropané si ale čím dál tím víc uvědomovali potenciál obchodu s kávou a bylo pro ně tedy prioritou, aby ji sami začali pěstovat. Značně tomu napomohl poutník Baba Budan, který propašoval z Jemenu 7 semínek a úspěšně je zasadil v indickém pohoří Malabar.
Evropané na sebe nenechali dlouho čekat a Babu brzy následovali Holanďané, kteří indické kávovníky zasadili v roce 1720 na ostrově Jáva v Indonésii, jedné ze svých kolonií.
Během pěti let Jáva vystřídala Jemen ve vedoucí pozici v rámci Holandska a odstartoval tak pád jemenské slávy v zapomnění. Následovali je totiž Francouzi, kteří kávu začali úspěšně pěstovat v Karibiku.
Dobře víme, že další rozšíření kávy do zbytku dnešních pěstitelských zemí je velmi těsně spjato s vývojem kolonialismu. V roce 1840 tak jemenská káva tvořila už pouze 3 % světové produkce.


V roce 2018 se v Jemenu podařilo vyprodukovat 6 360 tun kávy (0,06 % světové produkce). Pokud tento objem dělíme počtem pěstitelů, zjistíme, že průměrný jemenský farmář vyprodukoval zhruba 63 kg kávy. To odpovídá objemu, který by hravě dokázal nasbírat kdokoliv z nás za jediný den na kávové farmě.
Je tak nad hvězdy jasné, že kávová produkce v Jemenu padla na samé dno. Od 80. let minulého století sice proběhlo mnoho pokusů o oživení zmiňované tradice, ovšem většina z nich narazila na bariéru v podobě politických nepokojů a válečného konfliktu.
Tato bariéra nadále ohrožuje bezpečnost civilistů a komplikuje produkci na všech úrovních. Další překážkou pro kávový průmysl je nekončící bitva proti Khatu (obsahuje alkaloid zvaný kathinon, který se účinkem na lidské tělo podobá amfetaminu – využívá se jako droga, listy se žvýkají).
Tato plodina zabírá 40 % jemenské zemědělské půdy a mimo vysokých finančních obnosů přináší tamním farmářům i značné potěšení (Khat se samozřejmě těší i jejich oblibě).

Indonesie
Created by potrace 1.16, written by Peter Selinger 2001-2019
Významné pěstitelské regiony
Sumatra
Java
Bali
Flores
Sulawesi
Hlavní město
Jakarta
Rozloha
1 919 440 km²
Počet obyvatel
272 453 640
Sklizeň
V závislosti na regionu celý rok
Typické odrůdy
Timor hybrid, Sigararutang, Typica, Robusta
POŘADÍ V ŽEBŘÍČKU SVĚTOVÝCH PRODUCENTŮ: 4

Indonésie má dlouhou tradici pěstování kávy a její význam na světové produkci je zcela nepopiratelný. I přesto je často příznivci výběrové kávy neprávem přehlížena. Místní podmínky umožňují produkovat zcela unikátní kávy, které se těší čím dál vyšší oblibě po celém světě. Území Indonésie se rozkládá na více než 17 000 ostrovech, na kterých žije zhruba 250 000 000 obyvatel. To z Indonésie činí čtvrtý nejlidnatější stát světa. Největší ostrovy jsou Java, Sumatra, Kalimantan (indonéská část Bornea), Nová Guinea (sdílená s Papuou Novou Guineou) a Sulawesi – na všech se pěstuje unikátní káva.

Indonésie byla první zemí, kde Evropané začali pěstovat kávu. Nizozemská koloniální vláda zde první kávovníky zasadila už v 17. století a kolem roku 1710 vyplula z Javy první dodávka kávy do Evropy. Jen o pár let později se Indonésie stala největším producentem kávy na světě.

Indonéský kávový průmysl je nesmírně rozmanitý. Každý z regionů má vlastní systém produkce, odrůdy, metody zpracování, klima a terroir. Díky tomu se země v posledních letech těší velké oblibě ze strany kávových expertů a exportních společností, které zde investují do zázemí pro zpracování, edukaci farmářů a navýšení kvality produkce.
Většina farem v zemi má rozlohu do 5 ha a farmáři tak musí tvořit družstva a kooperativy, které jim umožňují kávu dostat z odlehlých regionů. Indonésie je zároveň jednou z mála producentských zemí světa, které značnou část své produkce také vypijí.

Ve všech regionech také často dochází k výkyvům klimatu, které mají za důsledek nestabilní výnosy sklizní. Stejně nestabilní jsou ve výsledku i ceny za místní kávu, což často komplikuje možnost rozvoje. V roce 2017 byla např. historicky nejnižší sklizeň, v důsledku čehož několik velkých exportérů zkrachovalo, jelikož nedokázali dodržet své budoucí kontrakty. To může často odradit importéry i pražírny od spolupráce s místními farmáři a kooperativami.
Velkou výhodu představuje tamní konzumace kávy. Krátký dodavatelský řetězec mezi farmáři, pražírnami, kavárnami a spotřebiteli umožňuje rapidní snížení nákladů, které vede k vyššímu zisku pro farmáře. Zajímavé je také, jaké kávy v zemi zůstávají. Ve většině producentských zemí zůstávají skutečně pouze kávy, které nelze exportovat pro jejich nízkou kvalitu. V Indonésii se ale velké oblibě těší i sektor výběrové kávy.

Tamní kávy jsou globálně velmi oblíbené především díky svému výraznému charakteru. Mají plné těžké tělo a v chuti připomínají hodně zemité až dřevěné tóny. Zatímco v ostatních zemích světa by tento chuťový projev byl považován za nežádoucí, v Indonésii ho dokonce podporují speciální metodou zpracování Gilling Basah.
Ta spočívá v utrhnutí třešní a následném okamžitém vyloupání ještě na farmě. Vyloupaná zrnka v dužině se přes noc nechají fermentovat v anaerobním prostředí, načež se ráno omyjí čistou vodou a nechají se den sušit. V tomto stavu se káva zabalí a odveze do promývací stanice, kde se vyloupe z již suššího zbytku dužiny a následně nechá dosušit na afrických postelích nebo patios, jak tomu u promyté metody běžně bývá.

Vietnam
Created by potrace 1.16, written by Peter Selinger 2001-2019
Významné pěstitelské regiony
Centrální vysočina
Severní Vietnam
Jižní Vietnam
Hlavní město
Hanoj
Rozloha
331 690 km²
Počet obyvatel
97 338 579
Sklizeň
Říjen – Leden
Typické odrůdy
Robusta
POŘADÍ V ŽEBŘÍČKU SVĚTOVÝCH PRODUCENTŮ: 2

Káva sehrála klíčovou roli v transformaci Vietnamu z extrémní chudoby do relativního blahobytu. Vietnam se dlouhodobě drží v žebříčku producentů kávy na druhé příčce hned za Brazílií. Ve světě je místní káva známá především jako komoditní robusta, ovšem objevují se zde první vlaštovky přinášející výběrovou kávu.

Vietnam má dlouhou a komplexní historii. V moderní éře byl okupován Francouzi, kteří do země v druhé polovině 19. století přivezli kávu. Vyzkoušeli ji zasadit v různých regionech země, načež rozhodli, že nejvhodnější lokací je Centrální vysočina, která dodnes patří k hlavním pěstitelským regionům. Podobně jako v Indii, nejprve vysázeli stromy arabiky, které v porovnání s Indií vydržely o poznání déle.
První sazenice robusty dovezli do Vietnamu Francouzi až v roce 1908, ale trvalo ještě několik desítek let, než se robusta stala dominantou místní produkce.

V minulém století byl Vietnam poznamenán především dvěma dekádami hrůzného konfliktu, který za sebou zanechal zdecimovanou zemi. První reformy přišly v roce 1986 a umožnily především možnost privatizace půdy a přístup ke světovému trhu. Vláda zároveň soustředila investice do rozvoje kávového průmyslu s úmyslem proměnit kávu v jeden z klíčových zdrojů ekonomiky. Kromě usnadnění procesu prodeje kávy se také místní výzkumná střediska soustředila na šlechtění nových hybridních odrůd robusty.

Dnes robusta odpovídá zhruba za 95 % celkové produkce. I díky tomu se Vietnam těší nejvyšší výnosnosti na hektar ze všech producentských zemí světa (zatímco v Brazílii produkují zhruba 1,4 t/ha, ve Vietnamu je to okolo 2,8 t/ha). Více než 85 % produkce pochází z malých farem spravovaných pouze členy domácnosti.

Nejběžnější metodou zpracování je pro svou jednoduchost naturální metoda. Vietnamská robusta většinou nenabízí příliš příjemný chuťový zážitek a užijí si ji skutečně pouze fanoušci zemitých, hořkých káv s plným tělem. Vietnamská káva nejčastěji končí např. v rozpustné kávě.

Indie
Created by potrace 1.16, written by Peter Selinger 2001-2019
Významné pěstitelské regiony
Karnataka
Kerela
Shevaroy
Nilgiri
Tamil Nadu
Andhra Pradesh
Hlavní město
Nové Dillí
Rozloha
3 287 590 km²
Počet obyvatel
1 389 689 000
Sklizeň
Listopad – Leden
Typické odrůdy
S795, Catimor, Kent, Caturra, Robusta
POŘADÍ V ŽEBŘÍČKU SVĚTOVÝCH PRODUCENTŮ: 7

Káva se v Indii rozšířila v průběhu 17. století díky islámu. V té době už byla velmi populární na území Jemenu, kde vznikaly první kavárny a odkud káva putovala do celého světa. Své bohatství si Jemenci velmi dobře střežili a veškerá zelená káva musela být před exportem upražena, nebo uvařena, aby se znemožnilo její zasazení. Až indický poutník Baba Budan cestující do Mekky propašoval z Jemenu sedm semínek, které zasadil v indickém pohoří Malabar.
Netrvalo dlouho a do procesu se zapojili nizozemští obchodníci, kteří se v té době po Indii pohybovali, a pomohli kávu rozšířit po celé zemi. Finální postrčení ale provedli až Britové, kteří položili základy objemové produkci kávy, která měla zásobovat Evropu. První plantáže vybudovali kolem roku 1840 a sázeli na nich téměř výhradně arabiku. Ovšem pouze o tři dekády později se do země dostala kávová rez, která donutila farmáře přejít na produkci odolnější robusty. Po druhé světové válce založil místní parlament Radu kávového trhu, která měla zajistit nárůst produkce a ceny indické kávy.

Rada kontrolovala trh až do roku 1995, kdy došlo k jejímu rozpuštění a liberalizaci celého průmyslu. Dnes je naprostá většina produkce pěstována na malých farmách do 10 hektarů. Tyto farmy se stále koncentrují do regionů Karnataka, Kerala a Tamil Nadu na jihu země. Většina farem se nachází mezi 700 a 1200 m n. m. a typickým rysem pro místní farmy je, že káva roste ve dvouvrstvém stínu vyšších rostlin. Zhruba třetina produkce se spotřebuje ještě v Indii a zbytek míří na export.

Pro Indii je velmi typická také káva Monsoon Malabar, která se své největší slávy dočkala v minulém století. Unikátní je svou chutí, která vznikla zcela bez záměru. V té době zkrátka trvalo dopravit kávu do Evropy přes 6 měsíců a káva, která ležela během cesty v podpalubí, nasákla vlhkost z moře. Zrnka tak nabobtnala a zhnědla, ovšem hlavní rozdíl byl v chuti, která byla údajně plnější. Evropané pak byli pochopitelně překvapení, když se doprava urychlila a káva dorazila v plné kondici, jelikož chutnala zcela odlišně. Jenže poptávka byla po tradiční “monzunové” kávě, takže výrobci přišli s metodou, jak ji vytvořit i v moderních podmínkách. Káva se v zeleném stavu nechává v pytlích na pobřeží několik dní, kde na ni prší a působí vlhkost z oceánu, což stačí ovlivnit její charakter.

Indické kávy většinou disponují pouze velmi nízkou aciditou a spíše zemitější chutí. To je zapříčiněno především tím, že se v Indii primárně pěstuje robusta nebo hybridy z ní vycházející. Díky tomu mají místní kávy zcela odlišné tóny než kávy z ostatních částí světa.

V šálku indické kávy lze často hledat tóny koření, dřeva, melasy nebo karamelu.

Veškerá díla a jiné předměty ochrany chráněné autorskými a souvisejícími právy, která jsou součástí portálu www.cestakavy.cz, jsou opatřena licencí Creative Commons 4.0 BY-NC-SA (viz https://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/legalcode.cs).
Cesta kávy: Tvorba digitálního vzdělávacího nástroje ve společnosti NORDBEANS s.r.o./ CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012421 - Digitální vzdělávací nástroj, který inovativním způsobem představuje průřezové téma kávy v návaznosti na RVP podporující inovaci výuky na středních a středních odborných školách v ČR.