Původní africké druhy kávy jsou z biogeografického pohledu lokalizovány do oblastí Guiney, Konga, středovýchodní a východní Afriky, které byly na základě chronologické analýzy označeny jako centra endemismu. (Anthony et al. 2010). Počet druhů Coffea odhaluje tři hlavní centra druhové rozmanitosti na Madagaskaru, v Kamerunu a Tanzanii. I přes výrazné odlesňování v těchto regionech zůstávají významné i záznamy o nových druzích v jiných zemích umístěných podél tropické oblasti Afriky. Za původní areál kávovníku arabského je považována provincie Kaffa v Etiopii a Boma Plateau v Súdánu, kde i dnes stále rostou divoké keře kávovníku.
Původní zeměpisné rozšíření rodu Coffea je omezeno na tropické vlhké oblasti Afriky a ostrovy v západním Indickém oceánu. Srovnávací studie založené na molekulárních analýzách druhu Coffea prokázaly silnou korespondenci mezi jejich fylogenetickým původem a geografickým rozšířením ve čtyřech hlavních regionech tropických lesů Afriky a Madagaskaru, odkud druhy pocházejí (Anthony et al. 2010).
Původ pěstovaných kávovníků začíná v jihozápadní Etiopii (region Kaffa) asi před 1200 až 1500 lety, kdy ji poprvé začali pěstovat Arabové v oblasti dnešní provincie Harar. Počátky kultivování kávovníků jsou spojeny s územím dnešního Jemenu, kde byly založeny první plantáže. První zmínky o pěstování kávy v Jemenu pochází z roku 1575 n. l.
O rozšíření kávy po celém světě se zasloužily nomádské kočovné kmeny. Do jižní i střední Evropy se káva dostala asi na přelomu 16. a 17. století. K rozšíření do Evropy došlo díky pašování Turky. Do našich měst se káva dostala po porážce Turků u Vídně roku 1683. Na dalším rozšíření kávy do světa mají podíl Nizozemci, kteří ji začali pěstovat ve svých provinciích na Srí Lance, v Indii a na Jávě. Nizozemci nabídli rostlinu kávovníku i francouzskému králi Ludvíku XIV. Díky tomuto daru začali Francouzi pěstovat kávu na ostrově Martinik v Karibiku. Postupně se kávovník začal pěstovat i na Kubě a v Jižní Americe. V průběhu 18. století se kávovníky rozšířily do Střední a Jižní Ameriky a na okolní ostrovy (Thorn 2000).
Po prvním rozkvětu trvá dozrání plodů téměř rok a po přibližně pěti letech dosáhne kávovník plné produkce ovoce. Zatímco kávové rostliny mohou žít až 100 let, obecně jsou nejproduktivnější ve stáří mezi 7 a 20 lety. Vzhledem k tomu, že kávovník kvete a plodí v nepřetržitém cyklu, není neobvyklé vidět květy, zelené ovoce a zralé ovoce současně na jednom stromě.
Kávovníky potřebují při pěstování teplé klima, proto se pěstují v tzv. kávovém pásu, který je tvořen tropickými oblastmi mezi obratníky Raka a Kozoroha. Rostou tedy v tropickém a subtropickém pásmu. Podle podnebí rostou kávovníky buď v podrostu vyšších stromů, chráněné před ostrým sluncem, nebo naopak na přímém slunci v oblastech, kde nepálí tak silně. Rod Coffea se vyvinul jako vždyzelené podrostové (stínované) keře nebo stromy v afrických tropických lesích v nadmořských výškách mezi 1700 a 2000 m n. m.
Jako většina rostlin čeledi Rubiaceae je i Coffea při domácím pěstování náročná na podmínky. Je citlivá na přehřátí i silné výkyvy růstových podmínek a přemisťování. Vyžaduje vzdušné a světlé stanoviště v polostínu, vlhkou a dobře drenážovanou spíše kyselou zeminu (pH 5–6,5). Je tedy třeba ji pravidelně, ale opatrně zalévat. V přírodě roste kávovník pod korunami stromů, které mu vytvářejí stín. Proto je kávovému keři dáno světlé místo v bytě s dostatečným přístupem vzduchu, ale je třeba rostlinu dostatečně chránit před přímým světlem. Přelití i přesušení vede k opadání listů. V létě rostliny pěstujeme při teplotách kolem 25 °C, zaléváme je měkkou vodou a každé 2 týdny přihnojujeme hnojivem bez vápníku (například na azalky a rododendrony). V zimě zaléváme jen opatrně. Kávovník je citlivý na chlad, a v kombinaci s přelitím substrátu mu začnou zahnívat kořeny. V chladu vydrží spíše sucho než přemokření. Také mu nevyhovuje suchý vzduch a průvan. Kávovníky vyžadují větší vzdušnou vlhkost, prospívá jim rosení listů, nebo je vhodné v suchém prostředí dát květináč na vrstvu keramzitu, nebo kamínků. Vypařování vody vytvoří kávovníku vhodné mikroklima. Přezimování dospělých rostlin je doporučeno v chladných místnostech při teplotách ne nižších než 15 °C. Do bytu jsou vhodné menší exempláře, větší se uplatní spíše v zimní zahradě nebo skleníku. Zakrslá varieta Coffea arabica nana roste pomaleji a dosahuje menších rozměrů. (Jantr a Krüger 1997)
Rostliny je možné množit řízkováním, nebo je pěstovat ze semen.
Před klíčením je doporučeno odstranit dužnatou vrstvu. Semena začnou klíčit při teplotách okolo 30 °C za přibližně 4 týdny, po dalších 4 týdnech se rozvíjí děložní listy. První květy se mohou objevit po uplynutí 3 a 4 let.
Řízky se získávají z postranních větví, které stačí umístit do směsi rašeliny a písku, udržovat při teplotě okolo 23–25 °C a vysoké vlhkosti (90 %). Zakoření asi za 3–4 měsíce.
Ze živočišných parazitů ohrožují rostliny především puklice, vlnatky a svilušky. Při domácím pěstování je odolnější vůči horku, parazitům i nemocem Coffea canephora. Rizikem je i napadení půdními houbami (Phytophththora), kterému často předchází přemokření substrátu.